Anotace: O jednom smutném rozchodu...

Už přišel ten osudný den,
Kdy bylo na čase sbohem dát,
Stojím tu a cítím se nevinen,
Však bojím se minulosti zamávat.

Tak prosím, nenastupuj do toho vlaku,
Rychlíku co osudem bez zastávek krouží,
Však teď zastavil ve stanici zmatku,
Kde víčka se přes slzy a ztěžka mhouří.

Stojím tu, na opuštěném peronu,
A v ruce držím tvoje kufry,
Ty blížíš se kolem září neonů,
V dlani žmouláš lístek do němoty.

Jízdenku máš jen na jeden směr,
Do rychlíku co nezná slovo zpáteční,
Vzpomínám na chvíle kdy líbat sem tě směl,
Teď přišla ta chvíle smuteční.

Já stojím na mostě a sleduju tvůj vlak,
Vlak co se blíží světla rychlostí,
Odrážím se a letím, tak jako pták,
Kola skřípěj, to asi radostí.

Andělé pláčou, že zabil se vrah.
Vrah jedné lásky, co zničil si vztah.

Tak rychlík smetl toho chlapce,
Zprostil ho od pout osudu,
Chtěl ukončit svůj život, rychle a hladce,
A nešťastné lásce, vzdávat hold nebudu.

Ten chlapec nešťastný se ale probudil,
Bez nohou, bez srdce a nikdy už nemluvil.
Chtěl smutnou chvíli vyměnit za věčnost,
Však sílu měl a vstal, vyhrála netečnost.

Měl smutnou chvíli přechodit ve zdraví,
Neskákat pod vlak, co stěží už zastaví,
Teď život má v troskách na lůžku upoután,
Ta dívka modlí se aby byl všechno jen ošklivý klam . . .

Publikoval(a): Radek_K, 10.5.2012