Anotace: Osoba v těžké životní situaci, kterou každá pomoc, která je jí nabízena, jen více potopí...

V ruce sklenice, ve sklenici jed,
lacinná skotská a rozpuštěný led.
Hlava se motá a točí se svět,
do bran zapomnění chystá se vjet.

Padá do neznáma už přes 10 let,
jako malé letadlo a jeho poslední let.
Padá do jámy lvové beze snahy ujet,
jako růže bez kvítka, opuštěný květ.

V lidech kolem něj vzbuzuje jen lítost,
čím více očí na něj civí, tím je v jeho větší zlost.
Soucit ho ničí, ohlodává na kost,
má snahu zvednout se a zařvat dost!

Jeho srdcem táhne se jizva hluboká,
zrada nečekaná, o to více divoká.
Objevila se z ničeho nic, jako zimní mráz,
udeřila silně a zlomila mu vaz.

V jeho těle, cloumá teď pomsta,
věci se změní, to je věc jistá.
K vzplanutí ohně, stačí jen jiskra,
uhasit ho však dokáže pouze jedna ze sta.

Už ho to nebaví, to stálé čekání,
falešné úsměvy a přehnané vítání.
Už ho to nebaví, sedět na baru do svítání,
co však sám chce, o tom nemá ani zdání...

Publikoval(a): Michael Bader, 12.5.2012