Anotace: 13.5. - Den matek - vzpomínka na maminku.

Maminka když nás v bolestech rodila,
úlevu neměla, na pole chodila,
plakala malinko, slzičky radosti,
láska jí těšila, děti jsou pro štěstí.

Kolébkou houpala a v ní své dětičky,
na tvářích skanuly dojetím slzičky,
život jí naplnil a byla mladá,
že už má manžela, děti – to byla ráda.

Viděl jsem maminku v tom hrozném období,
viděl jsem její pláč, jako vztek působí,
jak stále říkala – jak budem žít?,
my dva to přežijem a děti? Lépe se musí mít!

Viděl jsem tatínka plakati též,
to nebyl pláč radosti, zlosti však déšť!
Sebrali úspory, na ně se dřeli,
by sen si splnili, stateček měli.

Viděl jsem maminky slzičky štěstí,
když jsme se ženili a chtěli děti,
že bude babičkou, vnoučata mít,
plakala radostí. Tak to má být.

Viděl jsem maminky též slzy bolu,
do hrobu dávala mladou svou dceru,
děti zde zůstaly – co bude dál?
Musí se vychovat, co osud vzal!

Poslední dobytče ze stáje odvedli,
dlouho jim věřili – oni je podvedli.
Viděl jsem rodiče plakali pospolu,
byl to pláč zoufalců, byl to pláč též vzdoru.

Viděl jsem maminky též slzy bezmoci,
to jí už trápily tatínka nemoci,
zemřel jí v náručí, osud byl zlý,
neplač už maminko, musíš dál žít.

Poslední slzička z tváře ji skanula,
v posledních hodinách s námi se loučila,
osud se naplnil, už musím jít,
buďte zde v pokoji, musíte žít.!

Neplač už maminko, už tě nic nebolí,
my stále žijeme v slzavém údolí,
usměj se malinko, víc ti to sluší,
vzpomínka zahřeje, už máš klid v duši.

Publikoval(a): děda včela, 12.5.2012