Anotace: ..trochu razantnější věc o smyslně mělkých vztazích, definitivně ne školní poezie... (1998)

Mrtvolná strnulost

“No a co Ty tady chceš!?..co říkáš?
že už sme se někde potkali?
Stůj!.. Nechod´ dál, jdi tam, kde se lýsáš!
nemám chuť na to, co kdysi sme si říkali.”

Tak už běž a nech si svoje sliby
zastav slzy, uchovej dalšímu Tvé řady
jsem sám, co nevím pro mé chyby
si krásná, výprodejem plná vady.

Kabátem staré lásky hřeju záda
odřená touha, chlad táhne švem límce
pamatuj si proč a co si měla ráda
Nestanu a nebudu, prach pálí, podobný je hlince.

Křičí Tvá nicotná smyslnost uvnitř vnějšku
pleská o zem hnusota zvratků, smrady se pyšní
chlap bez vlasů, směje se a brečí, že má plešku
vyjímečnost cti netratí, trpkosladká šťáva z višní.

Blbost pochoduje, děvkou nabízené rámě
milostné dvojice v parku šveholí, milování
vem si … dej mi peníze, ze slušnosti k dámě
platit za to v duši zabolí, zpytování.

Padá to z oblohy, to hnusný kafe
táhne z něj gin a chlad, v horký páře
cítím tu hnilobu mrtvol na městský faře
pohřební večer, funebrák veze mě na káře.

Zase o jednoho míň a Ty to nevíš
si hloupá, protože tu nejseš, ale nevím
si zalezlá uvnitř, čekáš a proto nespíš
slzy, slzy ne! ... myslíš, že vše Ti povím.

Zapomeň na lítost se smutkem, na bolest
si sama, tak jako já sem, pro Tvou ješitnost
uvadá touha, bez vody ratolest
páchne tu gin, zase hnusná nevinnost.

Myslím stále na jedno, utíkám v sedě
blbost s děvkou, táhne si kdoví kam
sem stvořil “TO” úlevou, vypadá hnědě
všechno vyřčené, to všechno Ti odmítám.

Stín padá a halí tmou Ti polotvář
poloněco, polokoule, polotělo, poloboule
vždy máš temnou stranu někde na něčem
si odraz světla, proto si chladná a studíš.

Tvá kůže se leskne v sametové revoluci
něžně tiše hladíš zoufalou minulost
já Tě cítím v noci po poluci
chladná svíce, vosk, mrtvolná strnulost.

MartyH. 1998
www.myspace.com/m_artyh

Publikoval(a): MartyH., 15.5.2012