Bůh to má s lidmi těžké.
Bůh to má s lidmi těžké.
Anotace: Prý to tak bylo... stále je...doufám, že nebude.
Pán Bůh, když Zemi tvořil,
celý týden se tím mořil,
šestý den už sílu neměl,
něco malého však vytvořit chtěl,
pravda je to odvěká,
šestý den si stvořil člověka.
Když ho tvořil, vyčerpán, řka padám,
budeš člověk, jménem Adam,
choď už zpříma, rozum ti dám,
na vše ostatní musíš přijít i sám,
velebit mě, klanět se mi,
budeš vládnout této Zemi.
Adam je sám, smutno je mu,
tak náš Pán mu stvořil ženu.
To je ono, pravil Adam,
budeš Eva – moje madam.
Spolu Boha velebili
a bez hříchu v ráji žili.
A že Eva ženou byla,
Adamovi poručila,
zakázané jablka máme,
tak si na nich pochutnáme.
Proto je Bůh z ráje vyhnal,
dědičný hřích k tomu přidal.
Z toho ráje běžte ven,
zvelebujte tuto Zem,
milujte se a rozmnožte,
svůj si život zařiďte.
Též musíte pracovat,
na pomoc i rozum brát.
Tak se oni rozmnožili,
tuto Zemi osídlili,
desatero neplnili,
peklo z ráje vytvořili,
na Boha též zapomněli,
jen se přeli a vraždili.
Když ty války spolu měli,
na Boha se rozpomněli,
jemu chrámy postavili,
v nich se zase pomodlili.
Každý chtěl mít Boha svého,
náboženství založili.
Chtěli mít i bůžka svého,
takového soukromého,
novou modlu vymysleli,
peníze si vytvořili.
Bůžka už mají společného,
soukromého, jednotného.
Tomu vše i podřídili,
bohatství své vytvořili,
jsou bohatí, vše už mají,
žijí si tu zas jak v ráji.
Pro tu modlu válčí spolu,
celá Země – od pólu až k pólu.
Tak to trvá stále, dodnes,
jen mít doma hodně peněz,
chtějí dál žít jako v ráji,
na ostatní však nedbají,
jen peníze od nich chtějí,
jménem Boha zabíjejí.
Má to Pán Bůh s lidmi těžké,
není to už lidské, hezké,
starostmi mu hlava šílí,
nemají rozum, jen se střílí,
už tam zbude jen muž Adam,
žena Eva – jeho madam.
Publikoval(a):
děda včela, 15.5.2012