Anotace: Báseň vyjadřující odpor ke slepé víře a její následné negativní stránce dopadu na člověka a jeho myšlení a omezování pravého duševního stavu.

Danielo, Mirko, Andělo,
kam se to štěstí podělo?
Víra a láska nás opouští,
to kněz se zlých vět dopouští.
Prý bdite, bdite, neb Bůh laskaví,
on vše nám zodpoví.
Však prve smrtí zlataví,
to vše nám odpoví.
Že konec je a nic po něm,
jen mrhaví splín a otisk na růži zapomněn.

Kdy duše, ta vzpomínka,
která se vytrácí zlehýnka.
Ta za víru označena,
a jimi honosnými slovy zlacena.
Jen bídou slova smočena,
a za život živých drahocenně placena.

Dokud nám budou poroučet blázni,
lid bude trpět a bohatí budou ležet v lázni.
Dokud budeme sedět schouleni doma,
nebudem mocným překážet.
Však vyjděte ven a překřižte jim cestu,
snad mít pravdu, snad smrt rovná se trestu?!
Dej čistému vše čisté!

Publikoval(a): Peterson Konterson, 16.5.2012