Anotace: Bylo to někdy v květnu v parku. Leželi jsme vedle sebe a já zachytil krásu okamžiku...

Samotný Zeus daroval jí křivky ladné
a jako samet jemnou tvář.
Uznal sám, že nebylo to snadné.
Před její krásou bude hasnout každá svatozář.

Afrodité dále, vdechla jí kouzlo a šarm.
Sama při tom ztratila polovinu dechu.
Nejspíš proto, aby v každém srdci zůstal šrám,
jako v mladém lesním mechu.

Athéna poté, darovala jí moudrost.
Co by byla krása bez chytrosti?
Stane se z ní sama ctnost
a obdarována bude dosytosti.

Dionýsos věnoval jí cit pro radost a veselí,
aby nevedla život nudný.
Sama radost se do ní převtělí.
Úsměv její bude svůdný.

Dále Hermes dal jí milou řeč
a jako med sladký hlas.
Řízný bude jako meč,
však zlatavý jak pšenice klas.

Poté život se v ní probudil.
Stála tam dokonalost sama.
Každý z bohů znejistil.
Mnoho věcí společných má s náma.

Doprovodili ji tedy dolů na zem.
Cestou před její krásou hasli svíce.
Bude na odiv lidem všem.
Bohové však nespatří ji více.

Poloviční bohyně tedy chodí ulicemi Prachatic.
O této dívce já často sním.
Nikdo z lidí netuší však původu jejím nic.
Jen já to velmi dobře vím.

Andělsky čistá, ale ne bez hříchu.
Dělá svět krásný.
Nezná namyšlenost ani pýchu.
Její úsměv je pro mně spásný...

Publikoval(a): Etheno, 19.5.2012