Anotace: Měl by ses podívat sám...

Místnost plná vzpomínek,
zdi tiché na mě křičí,
zde zaseto na sto semínek,
z nichž každé jinak klíčí.
Postupně ke každému přilož tvář,
z chumle prachu zrodí se zář,
tak otevři oči a poznej mě,
spletí  kořínků spěchejme.
Chvěj se s každou slzou spadlou,
směj se s každou radostnou chvílí,
souciť s každou láskou padlou,
zpívej tam kde křik můj kvílí.

Až pocítíš mou osobu,
tak jako tvou samotnou by byla,
pak hraj svědka u soudu,
a řekni proč jsem snila.
Ohlédni se nyní kolem,
a nahlédni světu mému pod lem.
Vidíš tu pravdu?
Vidíš jak svět ztratil barvu?

Publikoval(a): Globodecristal, 22.5.2012