Anotace: bez anotace, anotace je báseň sama

Láska, ta není nikdy rozhazovačná,
však čím více se dává, tém více bohatí.
Čím více ze svého zlata rozdává, tím více se pozlatí.

Láska má velký hlad, až není nikdy lačná,
ač pevně v sebe věří, není soběstačná,
žádá si přítomnost protějšku a nechce jeho mračna,

jen slov z jeho úst, lásky vezdejšího chleba
co jinak skoupě od jiných se nám dostává.
Přijme i jeho tvrdá slova třeba,

však nepřeje si jeho útěky,
nechce být sama, když sebe dala v sázku,
když poprvé zas vstoupila do řeky

do jejíchž vod se vstupuje jen jednou,
nechce být opuštěná, když se vody zvednou
a příval bolesti jí srdce zaplaví.

Ach nestálosti, tvé jméno je žena !
Dnes vědma moudrá, zítra husa hloupá '
I slůvkem nevinným bývá přemožena,

a nevole jí do srdce ihned stoupá.
Ten had z ráje, - ten je v její hrudi.
Hřeje jej na prsou - však její láska studí,

ač psáno, ach k čertu co je psáno !
O to se žena nikdy nestarala !
A pak se divila, jak je přes noc stará !

Publikoval(a): jang-tse, 23.5.2012