Anotace: ...

Záclonky

Myšlenka si přiletěla,
otevřeným oknem, skrz záclony,
do mých uší,do mé mysli,
se tu směle postavila.

Co to bzučí,
spíše hučí či snad vrčí?!
Že by sršeň převeliký,
s kusadly jak ostré dýky?

Poodkrývám závoj záclon,
kdeže sršeň, zlatohlávek,
spitý chudák, celkem na mol
z věčného to napájení,
z květu na květ bez ustání,
zabloudil až na parapet,
unavený zlatohlávek.

Nebýt však té záclonky,
přistál by mi u nohy,
ušetřena strachu obav,
z plané řeči myšlenky.

Publikoval(a): Lucia V., 27.5.2012