Anotace: moci tak vrátit čas.....

Jemné nitky slunečného rána,
pod přivřenými víčky.

Blízkost rtů a pravidelný teplý dech,
na ještě spící kůži.

Líný sen, co s něžnostmi té noci,
sám chce zůstat tiše.

Vůně teplé, čerstvě uvřené kávy,
polibkem chuť na rty píše.

Zastavit tu chvíli, chtěl by napořád,
čas vrátit na křídlech.

On tuší, že už nespatří, ty zlaté letní pihy
na nosíku malém, co jsou prý po mamince.

Čas nevrací se, osud neoblomíš, snad jen někdy,
náhodou a ve vzpomínce.

Publikoval(a): buburadley první, 28.5.2012