Anotace: Jen tak ... pro radost.

Staré stromy v polích stojí,
jsou to němý svědkové,
co se stalo po okolí,
co dělali předkové.

Strom je živá historie,
kdyby jen však mluvit směl,
co zde viděl a co prožil,
tak by nám to pověděl.

V jeho stínu se též schoval,
pocestný, i sám král,
majákem je v té krajině,
v dávných dobách už zde stál.

Slyšel hodně lidských stesků,
mnoha lásek svědkem je,
má zde domov všechno živé,
co je vůkol v přírodě.

V těchto místech scházeli se,
nevolníci, dělníci,
spřádali zde svoje plány,
po svobodě toužící.

K jeho úctě se zde staví,
pomníky i kapličky,
k odpočinku pro pocestné,
též dřevěné lavičky.

Všechno přežil, bouře, blesky,
jeho větve vichr rval,
přesto on zde stále stojí,
v rodné zemi, pevně dál.

K těmto stromům mějme úctu,
ony si to zaslouží,
neničme je, chraňme si je,
stále dobře nám slouží.

A až jednou, pro své stáří,
rozlomí ho věků čas,
jeho dřevo na housličkách,
rozezvučí tónů hlas.

Publikoval(a): děda včela, 29.5.2012