Volba do budoucnosti
Volba do budoucnosti
Anotace: Mezi řádky skrývá se malá úvaha. Co jednou bude s naší zemí, když všichni odejdeme "za lepším"? Hlavně nezapomínat, že vše je pomíjivé a relativní...
Volba do budoucnosti
Kam jít, tam?
Jak jít mám?
Jdi pryč, co nejdál odsud,
tahle země je ztracená, sama posuď!
Kam jet, tam?
Jak jet mám?
Jeď autem, co nejrychleji,
rychleji než po kolejích, nejlépe do ciziny!
Proč tam jít?
Proč pryč jít?
Vždyť se tady nedá žít, tam budeš mít klid,
jen jdi, upaluj, na co tady ještě čekáš!
... Nepůjdu, nepojedu, kam se hnát!?
Vy nevíte z jakého důvodu?
Já jsem přec zde doma!
Krásná jest má země, já miluju ji,
nejsem schopna ji opustit, to vám slibuji.
Vzpomínáte?
To kněžna, Libuše, věštila na prahu let,
že vidí město veliké, jehož sláva dotýká se hvězd!
Pak žil tady jistý král, říkali mu Karel,
a právě on byl ten, kdo nám scházel!
Jaká to byla doba, kdy česká koruna zdobila jeho hlavu,
ale teď – je to všechno zase vzadu.
Všichni jdou zaslepeni jinam, čekajíce více,
jenže nikdo netuší, že šlape si na vlastní střevíce!
Vývoj těžký měl náš stát.
Podílelo se na tom mnoho lidí, tenkrát...
Naštěstí se našli tací, kteří v srdci odvahu nosí
a zkusili hodně, abychom se měli dobře!
Pro všechen lid, za všechny šli se hrdě bít,
s kůží na trh, kráčeli hrdě a odhodlaně vstříc.
A náhle, jako kdyby náhle někdo (řek)l „teď“,
věci jdou z kopce, visíme nad propastí,
ti mocní za nás všechny karty mastí,
prohrají všechno, rozkradou – co nejvíce mohou.
A pak, koupí svým dětem tituly, podplácejí doktory,
jdou si sednout, občas ruku zvednout,
chlebíček dají si s chutí a nám teď mají být po chuti!
Hnus, co budeme si povídat, je to bída a děs...
Já ale věřím v lepší zítra, co je dnes,
to nemusí být i zítra, jen mi věř.
Jen musíme zatnout zuby, a pamatovat jedno,
že nadáváním získáme velké... chtěla jsem říct nic!
Proto ten, kdo chce opustit naši zemi,
měl by mít vážný důvod proč.
My tu také občas máme dobré školy,
vždy krásné lesy,
našim památkám a městům – všechna čest!
Tak lidi, zatněme pěst a pokusme se o nemožné,
žít život v zemi rodné, doufám,
že brzy opět svobodné!
Publikoval(a):
Kateřina Svobodová, 29.5.2012