Anotace: Tahle zatracená anotace ! Nestačí, co říká báseň sama ? Ale vím, že je někdy důležitá, kupř. chce-li člověk uvést ke své básni vhodné a případné motto : "Láska je vzácný květ, rostoucí však na kraji propasti, " (Stendhal, francouzský spisovatel)

Láska je vždy jak krtek slepá,
na dveře rozumu nikdy nezaklepá,
protože člověka vede k trvalému štěstí,
kam rozum ji nikdy nemůže vésti.

Avšak jen velice zřídka dosahuje cíle,
ač ruce má čisté a nevinné, bílé,
jak u muže, tak u ženy.
Však jeden z nich bývá brzy zmožený,

když přijdou dny pláče, soužení, trápení,
které k ní také patří jak vlčí máky k osení.
Trvalé štěstí polapit není lehké,
protože člověk jsi přeje jen vše hladké a hebké

a nevidí, že láska musí mít také trny,
nemůže každý den mít jen oči srny,
a tak tu lásku náhle odmítá.
Zdá se mu, že odešla, že jej nevítá

jak na začátku vztahu, kdy byla čerstvá,
ano, jak právě spadlý bělostný sníh.
Vidí jen její zpitvořenou tvář, její " zvěrstva ",
a neví, že sám na sebe se nyní dívá.

Ač láska v pochopení vše omývá,
ví také, kde sobectví se skrývá,
žárlivost a jiné nitky zlé v člověčí duši,
a tak napíná svou nelítostno kuši,

a také na čas odchází, je-li zranitelná.
Člověk se domnívá že odešla mu navždy. . .
Teprve roky ukáží, jak byla nezničitelná
a zůstala mu v srdci stále, napořád.

Taková je ta láska nevidomá,
vědoucí, vidomá a její řád.
A bohužel, většinou je to žena,
která tou bolestnou láskou

bývá přemožena,
a od muže odchází. . .

Publikoval(a): jang-tse, 31.5.2012