Anotace: V originále má báseň tvar kuželkové figurky, je-li v textovém zpracování vycentrována. Dávám rád mé básně do grafických tvarů, ale jen ty, které se k tomu hodí.

Třicet let bez ženy
hrad nebyl střežený.
Obrostlo mechem cimbuří,
na nádvoří ohně nehoří.
Sucho je v hradní studnici
a hradní pán s údivem na líci,
zapoměl, čeho si žena vždy žádá,
že jenom lichotky a pochvaly
do srdce si střádá,
a vlajku když on vyvěsí,
co hlásá hradní mír,
v zápětí ve sklepení
se vzbouzí netopýr
a do slunečného dne vylétá.
Jsi hradní pane, popleta.
Zapoměls na ženskou logiku.
Od věků mívá ve zvyku
šarvátky svádět s mužem
a prosadit svá dlouhovlasá přání,
o kterých neví ani, jaká jsou a která.
Jak hvězdy v galaxiích jsou však sterá.
A to je také její ženské prokletí,
protože pak jí láska odletí
po jedné hvězdné dráze, té jediné,
k jediné hvězdě - k její dědině,
kde doma je, kde se zrodila,
kde její věno je, kde jej zplodila.
V souhvězdíá Vlasů Bereniky
uslyšíš ženo, její vzlyky,
že je tu sama bez muže
a nerozkvétá do růže. . .

Publikoval(a): jang-tse, 31.5.2012