Medůza...
Medůza...
zlato má kolem chřtánu
jen tak zavěšené
neberte ji však za dámu
není puncované
dělá se jen důstojnější
ve své bídnotě
zakrývá to nejtajnější
tělo bez srdce
úšklebek co smích připomíná
je zkušeností trpkou
s takovou silou žádná jiná
nedovede uštknout
její kroky slyšet nejsou
plouží se jak stín
přítomnost nemá omezenou
nezná míru hodin
kdo ji jen na chvíli spatří
nezapomene
navždycky jsou jeho údy
jako z kamene
její jméno je tak hrozné
kdo ho vysloví
neusíná již bez bázně
je jím uhranutý
Publikoval(a):
Martina Primová, 1.6.2012