Anotace: " Do každé velké radosti se vkrádá pocit vděčnosti." Marie von Ebner-Eschenbach

Píšu ti báseň z té tvé TOULAVÉ o naději.
Víš, tam kam mnozí úprkem spějí,
buď ráda, že ty nespěcháš,
a v lůně lesa kousek štěstí máš.
Myslíš že zde v cizině je to jiné ?
Ba, mnohem horší. Co je tu ještě nevinné
se přímo zabíjí - a poezie ?
Ta a její duch tu vůbec nežije,
nikdo ji nečte jako u vás doma.
Kultura je tu jak babka chromá,
a její náměty jsou jen ti bohatí,
co ve všech mediích se pozorností těší,
že je to člověku až ku blití,
co na paty se denně se věší.

V beznaději nekončí nikdy pravda.
To se ti jen tak zdá. Zbytečná je rada každá,
kterou bych ti děvče, ještě dal.
Vždyť také já tím kdysi trpíval,
a dnes netrpím,
ať bdělý ve dne či v noci spím.
Já vím, že i k Tobě přijdou dny,
v nichž srdce tvého košík nebude prázdný !
Jen nezoufej, básníku !
Jeskyně naše jsou plné krápníků,
co rostou od nebe k zemi a zas až do oblak.
Život je jaksi jenom jako vlak,
co tu a tam vždy zastaví,¨
kde ty nechceš vystoupit.
Nech ostatní jak chtí se vykoupit.
A nestarej se o to, co dělají jiní,
Blouděním svým jsou si sami vinni.
Dojedeš jednou na Konečnou.
Nemyslím do hrobu. Budeš zase slečnou,
ač možná plná vrásek. Pámbu zná mnoho lásek.
Tu Jeho dá ti do srdce.
Věř tomu, kdo to dnes prožívá,
ač stále má své pády, svoje vady.
Psal ti tyto verše. A je zase mladý,
jak kdysi před mnoha lety.
Však poznáním je stoletý.

Publikoval(a): jang-tse, 4.6.2012