Anotace: Po vycentrování textu má báseň tvar nádobky na svěcenou vodu v kostele,

Nevstoupíš dvakrát do téže řeky !
Tak zní prastarý soud.
Tu vodu osud hnal a čas a proud,
¨však tatáž řeka stále čeká
od věků na člověka,
aby si v ní omyl tváře,
jak do mapy se podíval,
do kalendáře,
vždyť jako dítě z té vody křtiny měl,
a své sítě ten Rybář Neznámý
už po něm tahdy rozhodil.

Publikoval(a): jang-tse, 6.6.2012