Anotace: Zasaďme v sobě semínka lásky a pokory a nežeňme se za tím, co pomíjívé je...

Ten marný a zoufalý pocit,
svírá duši generacím rytířů,
zavřených v peklu myšlenek,
pod stínem nočních lamp.

Kdy už bude konec?
Šeptajíc si do ticha,
a tajně doufajíc v zázrak,
který by je v mžiku osvobodil.

Leze to na mozek!
To se nedá!
Mám toho dost, jdu spát!
Já to tak nenávidím!...

A přeci, musí bojovat dál,
i když cítí, že svět je proti nim,
(a možná i proti všemu)
no klubko tajných snů,
které možná snili od dětství
je nutí nesložit zbraně
a dát si ještě to jedno kafe.

Vše se mění jako písečné duny,
vychodený chodníček nestačí,
kreativnost, krása, hrsty peněz
staré hodnoty schoulené v koutě,
prostě DOBA.

Vojáci schoulený v županech,
nad knížkou s tančícími písmeny,
shazují den co den okovy myšlenek,
aby svobodní mohli zabojovat
o svojí lepší budoucnost.

Nemáš sil jít dál?
Nezoufej! Bojuj!
Bojoval jsi a nevyhrál?
Nezoufej! Bojuj!
Máš to v rukách jen ty!
Neboj, neprohraješ
pokud to SÁM nevzdáš...

(Cheer up! Nejsi sám!)

Publikoval(a): thecherry, 6.6.2012