Anotace: " Štěstí zádný lovec, jezde nedohoní, to není zde a tamo není. Uč překonat, uč se odříkání, a netušeně přijde k tobě jako větru vlání. " Theodor Fontaine, z němčiny přebásnil autor této básně.

Člověk je často dospělý až dost.
Jen málokdy je opět jako dítě,
co ještě žije jen pro radost,
ze života se těší, z pavoučí sítě,
ze všeho, čeho se denně dotýkají
jeho malé ruce a oči nevinné,
a jeho smysly ze všeho radost mají,
o ničem neví, co jednou bude povinné.

My dospělí jsme odložili bezstarostnost mládí
a srdce dítěte, co ozýá se ještě na jazyku.
Známe jen námahu, čas který do vesmíru pádí,
hádky a nechutnosti, záliby plné křiků.
A nevíme, že dosud dva tisíce let platí nám :

"Nejste-li jako děti, nikoli nevejdete v Boží chrám."

A tak nám štěstí jak voda pod prsty utíká.
Nechceme vědět, že říká se i to, co se neříká.
Jen děti v jejich životě neznají žádné zábrany,
očima srdce vidí i za brány,
kde ještě jeden svět je, zcela jiný,¨
kde vše je jinak,bez hříchu, bez tabu, beze viny.

" Mé království z tohoto světa není, "

Ve světě dospělých upadlo v zapomnění,
a jenom tam se pravda a štěstí sklidí.
Do kterého stále ještě jen dětské oči vidí.

Publikoval(a): jang-tse, 6.6.2012