Anotace: pro matky co museli opustit rodinu kvuli praci ci jinym vecem

Bouřlivé síly zasáhli,
oni se rozešli,
její srdce plné ho je,
ptá se platí-li to i opačně.

Je to její dítko, její krev,
no ona musela, musela ven.
V kruhu samoty točila se dlouho,
i když lidí kolem ní bylo hejno.

Bolístky držela v sobě den co den,
jen aby neničila dětem jejích sen.
Jenomže ona je taky člověkem,
osud ji závál nečekaným směrem.

Nechala ho u jeho papá,
sbalila kufr a odřekla "pá".
Srdce jí plakalo smutkem,
život se moc pohrál s její osudem.

Nebyla synovi na blízku,
krivdu cítit mohl v srdíčku,
snažila se s ním ostat v kontaktu,
občas se jí otevřel, ale pozřídku.

Končí se jeho cesta studenta,
byla těžká ale statečná,
rodičů podpory dostával dost,
bude teď máma pozvaný host?

Tolik matek, tolik otců na světě,
každý svůj příběh rodiče píše,
jedni jsou lepší, jiní ne,
někdy se to prostě nepovede.

Doufá, že ji syn pochopí,
nenechá se jinými ovlivnit,
srdce si otevře pro pravý cit,
a mateřskou láskou nechá se zalít.

Nepálme mosty, když víme,
že syrky nám podstrčil někdo jiný.
Neberme ohled na tých co nechtějí žít,
a proto nám kopou polena pod nohy.
Chceme li spolu žít,
musíme se navzájem pochopit.
Nejde li to pospolu,
pochopme se k rozchodu.

Publikoval(a): thecherry, 7.6.2012