Anotace: Schází mi na tomto portálu sekce o Češtině. Čím více člověk ovládá cizí jazyk, tím více se prohlubuje jeho mateřská řeč. Neplatí to o všech Češích, žijících v cizině. Někteří si tu mateřštinu zhuntují k nepoznání - a učí tak mluvit i své děti. Bohužel !

Kdo ví, kde je kovadlina slov ?
Kdo ví že slovo je vyslovený lov
v honbě po vyjádření ?
A slůvko olůvko po papře rozmazané ?
Slovíčko očičko přimhouřené slastí.
Že slova jsou i pasti ?
Slovesa že jsou kolesa
na koleje běhu děje,
z podstatných jmen je stavební kámen,
přívlastek ukrádá i bohatí,
přídavné jméno se rozkatí,
a dává se i tam kam nesmí,
se přidává. Citoslovec že je kopec
úžasu, nebo skopec, ztrnulý však
bez hnutí a bez času ? Zájmena jsou
skryté léčky, číslovky sčítané tečky.
Předložky jsou koberečky,
na kterých si jako kočky
tajuplně - do taje
leží, co v nich roz - taje.
Spojky to jsou rozporky,
spojí slova do svorky,
jako koňské spřežení.
Slovo bez nich možné není.

Slabiková číselnice na dveřích
té pokladnice, mé mateřské řeči . . .

Které mnozí nenadaní užívají v křeči :

"Vole, vole, jedu po autobánu do bádu, tam ampl, umfall jako kráva !"
Sláva i této taky-češtině, sláva !
"Vole,spíduju to po hájvej a najednou mně čekuje polís."
Jen jsem se po té anglo-češtině zatřásl a volíz !
Vole, vole ! Přál jsem si vždycky, umět jak ty perfektně anglicky !

Publikoval(a): jang-tse, 10.6.2012