Anotace: Je to "čerstvá " báseň, která mne napadla teprve nedávno.

Ještě se takový Newton nenarodil,
který by popsal blíže,
zákony lidské přitažlivosti,
a její tíže.

Ty zná jen Pámbu sám.
Často je mezi lidi vrhne.
Láska či přátelství pak
do osudu nám vtrhne.

Zprvu nám v hlavě zmatek způsobí,
nepokoj, chaos a pocity divné.
Buď se jim srdce podrobí,
a nebo sobecké Já na ně plivne.

Člověk nikdy neví, jaké dostává dary,
chce zůstat u toho co bylo včera.
Že jej to vedlo do zahrady,
ztracené kdys - netuší.

Že navštívila jej Boží dcera,
láska co chtěla se usadit v jeho duši.
Teprve později zjistí v životě,
co dostával tehdy, co na světě

se koupit nedalo za žádnou cenu,
a nedá se získat znovu zpátky.
Univerzální znal tehdy měnu,
však jeho rozum zůstal krátký.

Tak chodí k nám Zákony Boží.
Šťastní ti, kdo přijali toto zboží,
a neptali se příliš po příčinách.
Dnes nežijí v hříchu ani vinách.

Tak chodí k nám Boží Zákony divné,
jsou jak jehně mírné i srdceryvné.
Nejsou tu však, aby ublížily člověku.
Skryté jak poklad jsou, - a platné od věků.

Publikoval(a): jang-tse, 17.6.2012