Učitel.
Učitel.
Anotace: Blíží se konec školního roku....
Prvním naším učitelem,
byla zlatá maminka,
učila nás máma, táta,
také první písmenka.
Z písmenek, když byl pramínek,
jak je napsat, umět přečíst,
znát číslice, je i sečíst,
to nás učil tatínek.
Když jsme byli trochu větší,
do školy jsme chodili,
tam nás noví učitelé,
stále něco učili.
Učili nás rodné řeči,
umět jí též správně psát,
býti slušní, též pozdravit,
učili i poslouchat.
Učili nás integrály
a chemické reakce,
těžké bylo učit se je,
byla také legrace.
Učili nás porozumět,
co ve světě nového,
jak se chovat, jak pracovat,
to byl základ každého.
A když jsme se vyučili,
do života vstoupili,
občas jsme i přemýšleli,
jak jsme se to učili.
Míti rád, jsme se též učili,
někdy jednou, nebo vícekrát,
jakpak spolu dobře žíti,
mít se rád i milovat.
Největším tím učitelem,
je už život jenom sám,
být rozumný, mít rozvahu,
to vše se zas vrátí nám.
Také jsme ti učitelé,
našich dětí a vnoučat,
učíme je táta, máma,
písmenka i počítat.
Hlavně je však naučíme,
co nového, to též znát,
míti úctu, hlavně rozum,
milovat i pracovat.
Nejlepším tím učitelem,
byl tatínek, maminka,
na tu jejich trpělivost,
zbývá jenom vzpomínka.
Publikoval(a):
děda včela, 19.6.2012