Anotace: "Hvězdy na nebi" Č. II.

č.1

Pomaličku k ní jsem šel,
každý krok oči mé otevíral.

Stále více,
do teď zavřené.

Stále jsem se přibližoval,
zvláštní pocit srdce mé svíral,
které dříve bylo ledem uvězněné,
dnes ten led však taje!

Do té chvíle hlavu sklopenou jsem měl,
však už jsem to nevydržel!

Pozdvyhl jsem k ní oči své,
byla však odvrácena ode mne... .

Krok můj se ještě více zpomalil,
čím blíže k ní jsem byl.

Vypadala tak nádherně,
tak překrásně !

Kdo by si kdy pomyslel.

Čím blíže jsem se přibližoval,
tím hlasitěji bilo srdce mé.

bylo to tak nádherné,
až velice magické!


č.2

Najednou se na mne otočila,
očima svýma na mne pohlédla.

Rty se jí rozevřely,
nádherný hlásek ze sebe vydaly.

obyčejná slova,
nepopsatelná krása!

Ruce se mi roztřásly,
hlasivky se zas napnuly.

Nadech jsem se zhluboka,
bolest se mi vytratila.

Stále jsme tam nehnutě stály,
oči mé ji sledovaly.

Jak krásný obličej jen ona má,
tak krásný má snad jen ona!

Náhle se pohledy naše setkaly,
Do očí jejích, nahlédl jsem tedy.

Krása v nich tak veliká,
není-li snad nadpřirozená?

Jak modré hvězdy,
na černém nebi.

Publikoval(a): Rammmann, 27.6.2012