Anotace: Jen ten kousek žije dál.

Rozptýlená u tvých nohou,
já jsem rozbitá váza,
kdysi dávno slepená,
a teď nenazývám to prohrou.
Pro můj svět byl jsi spása,
spása uvnitř mě lapená.
Teď ze zbytků střepů uniká,
jak z kouska duše život vyprchá.
V hlavě zní mi la la la.
Tu píseň dál jsem neznala..
Za vším zbyla prasklina,
tvá kamenná hruď ze skla
a jeden jediný střep můj..
je teď navždy tvůj.

Pak byla jsem sama,
stála uprostřed světla,
a svítila si tmou.
Dostat se z tama,
odkud cesta jedna vedla,
bylo šancí jedinou mou.
Vydat se na cestu,
a neohlížet se zpět,
po ruce žádnou záchranou vestu,
ani tři přání vyslovit smět.
Cesta dlouhá do neznáma,
pod nohama tisíc mil,
síly víc a slza žádná,
Odvaha přeplavat i Nil.

Konec na konci,
střep chybící...
Tys byl tou cestou,
tys byl tím koncem,
měl jsi být i vestou,
i přání vévodící všem třem...

Publikoval(a): Globodecristal, 27.6.2012