Anotace: "Nádherná bolest" Č. III.

Do očí tvých se právě teď dívám,
Jako by byly vše, co mám,

Jsou tak nádherné a modré,
jak barva moře při východu slunce.

Jsou jako mým domovem,
kde v bezpečí před svým rozumem jsem.

Jsou tak čisté a jasné,
jak ledovce při měsíčním světle.

Ač je skoro nikdy neslyším,
přesto stále šeptají svým hlasem.

Jsou tak veselé a krásné,
tak barevná jest, jen polární záře.

Když posedlé jsou vztekem,
spalují mne jak mávnutí nad ohněm.

Jsou tak silné,
jak sibiřské bouře.

Stávají se mým životem ,
závislý na nich již jsem.

Jsou jejich krásy stejně veliké,
jako bolesti jimi mě způsobené?

Publikoval(a): Rammmann, 28.6.2012