Anotace: Po Faustovi přišla odmlka s psaním balad, věnoval jsem se psaním básní své dívce.. Bylo jaro a tak jsem zvolil trošku jarního motivu a metafory.

Pramínky vody po louce stékají,
jsou jako slzy tajícího sněhu,
občas se tu a tam společně setkají,
jako dva lidé hledající něhu.

Hrají si, dovádí, běží si po stráni,
spojí se, rozejdou, však spojí se zas,
společně se snad v potoce zachrání,
v tom je síla všech přírodních krás.

Některé pramínky bohužel zaniknou,
vyschnou v žáru paprsků slunečních,
šťastnější v potoce žáru uniknou,
stanou se jedněmi z výjmečných...

Publikoval(a): stix, 6.7.2012