Podivuhodné záchvěvy duše
Podivuhodné záchvěvy duše
Stříbro sponky připnu Ti k perutím,
ptáčku ve vlasech uzamčený...
mámivou vůni pootevřených úst,
jejichž rýhy číst Tě naučím.
Pokaždé, když mi večer přisoudí
bezvěrce dávno vlahých smyslů
protnout temně lesklou hladinu,
hříšnou nevinnost zpět mi vyloudí.
Jemnocit zdráhavých prstů
letmo zavadí o duny v hodinách,
mazurkou vně oběžných drah
okřeje dotekem něhy v oblinách...
a perníčky z trouby zavoní...
Publikoval(a):
Lugilla, 6.7.2012