Anotace: Jen tak ... pro radost.

To, když jsem byl ještě mlád,
divadlo jsem hrával rád,
na jevišti sláva byla,
ta mě občas potěšila.

Divadlo mám stále rád,
i když už já nejsem mlád,
tam se hraje cizí příběh,
jen ne můj a to mám rád.

Každý herec svůj text zná,
zapřemýšlí, jak jej zahrát má,
životem je mu jeviště,
také potlesk i z hlediště.

Tuto hru pak opakuje,
potlesk, ten jej povzbuzuje,
dobrý pocit z toho má,
když se zvedá opona.

Život nelze nastudovat,
ani znovu opakovat,
život sám, toť jeviště
a vše kolem zas hlediště.

V životě jsme všichni herci,
každý je sám za sebe,
nikdo v té hře nepozná,
kdy mu spadne opona.

Publikoval(a): děda včela, 10.7.2012