Vzals...
Vzals...
Anotace: Snad možná... jsi mě skutečně, příteli můj, přesvědčil. Malý střípeček blízkých dnů minulých... Opět další jednoduché dílko, ale srdcem silné...
Vzals si mě do náruče,
odnesl k loži…
… celou nahou měl mě
jenom pro sebe.
Hladils, dotýkal se kůže
svými prsty…
… tak pomalu a jemně,
“nechci být bez Tebe“
Řekli jsme si mnoho,
slova života …
… vryla se nám oběma
hluboko do srdce.
Už je to strašně dávno,
ach, jak čas běží…
… jeden bez druhého
nikdy být už nechce.
Copyright © 2012 NikitaNikaT.
Publikoval(a):
NikitaNikaT., 11.7.2012