Anotace: Venovano kamaradovi, ktereho po letech spolecneho souziti a planovane svatby nechala jeho zivotni laska.

Nechala tě samého, uprostřed trní
zmateně se rozhlížíš, těžko se ti dýchá
zůstaly jen slova útěchy, které však raní
slza na kraji oka, víc ti nedovolí pýcha.

Něco ti chybí, jako rám bez obrazu
noci jen propíjíš, celé dny prospáváš
spáchala dokonalý zločin, avšak bez důkazu
soudit by jsi ji chtěl, čas ji ale necháváš.

Jako panák na střelnici, co se ran nebojí
jako zvíře v kleci, co ho život nebaví
taky ty stále doufáš, že čas vše zahojí
věř sám sobě, nové zítřky se narodí...

Publikoval(a): Michael Bader, 19.7.2012