Anotace: Tuhle básničku jsem našel náhodou.. Ani nevím kdy jsem jí napsal.. A ani nevím co o ní říci.. Je to asi nějaký experiment či co..

V rozkvetlé louce leží tam postava,
zřejmě poutník cestou znavený.
Kolem již pomaloučku večer nastává,
on leží nehybně, jako kamenný.
Okolo něho rušným životem louka žije,
hejna hmyzu létají stále kolem spáče,
u hlavy čmelák nektar z květiny pije,
k jeho nohám zelená kobylka skáče.
Na tváři stále výraz blažený,
jeho zrak k nebesům stále míří,
do srdce rezatý nůž vražený,
zápach zdechliny se od něho šíří.
Konečně dostál zaslouženého pokoje,
jenž za chaotického života tolim postrádal,
že vděčný za to tomu člověku je,
který mu nožem hrudník bezmilosti rozpáral.

Publikoval(a): stix, 19.7.2012