Anotace: ............

Verše co plují krajinou
Verše jak oblaka prachu nademnou
Verše tak lehké jako je úsměv sám

Psal jsem je pro tebe a když ted je pročítám
A vzpomínám říkám si to byl krásný čas….

A jednou se probudím
zas budu ležet vedle ní
tak vezmu ji za ruku
po vlasech pohladím..

Tehdy jsem myslel že láska mě nezradí
Že bude semnou a já s ní

Hvězda co vychází, když noc se ztrácí
A to slunce, co září na tvé tváři
když večer rozpouští den v pouhý sen
A tvé rty a vrásky nad nosem říkaj
lhostejně a krásně zároveň….
Tak tady jsem…....

Co víc si člověk může přát než ve verších
milovat a cítit jak moc má rád? Řekni kolik slov
Jsem marně psal ? kolik času rovně stál ? kolikrát
Měl jsem naději…

Na světě nebylo nikdy tak krásně
jako když jsem s tebou
jako když milenci se toulají ve dvou
a říkají si ta slůvka něžná
jako když v noci narodí se hvězda
a měsíc jí paprskem objímá
ta posvěcená hodina
ta chvíle zázraků...

Zázrak nebo prokletí žádná hvězda jen tak se nerodí
Nikdo ji neobejme z rozmaru vše se děje z lásky a pomalu
Když milenci se toulají ve dvou a pak si sednou a jsou štastní
Zázrak není… to jenom verš co se rýmuje tak to prostě je….

Dal bys mi všechno
Lásku i objetí
Štěstí
a možná
stal by ses zas
tátou
od dětí

-Cítím to, když nesměle
bereš mou hlavu
do dlaní
a hladíš mě
po čele

K čemu to všechno je? Být otcem od dětí?
Jak beru tvou hlavu do dlaní ? o co všechno tě život připraví?
I kdybych stokrát do dlaní tvou hlavu vzal a celé roky tě objímal
Nezměním nic a pochybuju že tvůj verš to vážně psal…

Tak ještě poslední vzpomínka na časy minulé a až se vypíšu
Tak dám snad pokoj ale bez klidu v duši mé

Píši tu básničku pro smutnou holčičku
Činím tu vyznání a přeji si pokání
Já píši tu řádků pár,že nechci zůstat sám
A bez mojí holčičky a pro její slzičky
Že chtěl jsem také žít…..


A je to tady zase slzy čekal jsem že příjdou
Dřív a pak cítil že stejně jsou tu brzy …
Píšu tu řádků pár že nechci zůstat sám
To tehdy jsem si přál rozsvítit den snad i noc
Přál jsem si toho moc ale třeba zasloužil
Ta všednost je strašná věc sežere všechno i světlo
I den i svědomí a spousty strašných slov co ústa vysloví
A nejdou vzíti zpět tak píšu už naposled
To je jen vzpomínka snad papír ji ješte snese
Když špatné svědomí nikdy už nepohnese…………..

A ústa už navždy oněmí prsty se v zpověd promění
Co psali těhle řádků pár
Prostě jsem psal že jsem se zklamal ale z celé své duše jsem.....už nic.. co bych vám povídal.....

Publikoval(a): jára spots, 22.7.2012