Anotace: qqq

Půlnoc loučení

Odcházím tiše, jak končící den,
jak tma se ztrácím, hnaný úsvitem.
To srdce touhou zasažené,
chce rozepnout svá křídla volnosti,
na nich se povznést nad mraky
a s nimi plynout řekou věčnosti...

S podzimem listí opadá
a nikdo pro něj slzu neuroní,
pod listím tráva uvadá,
šustivě létu hrana zvoní...
Jsem snad já víc než listí, nebo tráva?
Tak proč se trápit loučením,
stejně svůj osud nezměním...

Není již okovů, jenž by mě zadržely,
vždyť síla srdce skály udolá
a kdo z nás umí jeho touze poručit?
Vede mě tam, kam beztak musím jít,
neb srdce blízko duši má
a duše k nebi a nebe k Bohu...

Tak buďte sbohem,
písek se dosypal...
Tak buďte sbohem,
svíce už dohořela...

Temná je půlnoc loučení...

Publikoval(a): R.Samildanach, 22.7.2012