Anotace: Kašlu na rýmy. Je to báseň srdce. Nemusím o tom přemýšlet. Teď už ne.

Jsi pro mě něco jako duch a přitom jsi tak skutečná.
Procházíš se mojí myslí, kdykoliv se ti zachce.
A já to neumím ovlivnit.
Někdy chci zapomenout a někdy chci všechno vrátit.
Znáš mě, nikdy jsem se neuměl rozhodnout úplně.
Bolí to, když tam chodíš, vy všechny tam běháte.
Ale taky se zasměju, když mi připomenete něco našeho.
Ty a holky, já a ty, holky a já, je toho tolik…
Tolik vztahů najednou, každý báječný zvlášť.
Všechny dokonalé dohromady.
Nedá se říct ani napsat ani myslet na to, jak mi chybíte.
Já zůstal stát na místě a ty pokračuješ jinou cestou.
Pořád ale budeme existovat my.
Je to tak, protože ty jsi součástí mě a mých vzpomínek.
Společně jsme vytvořili svoje hranice.
Ty víš, kdo já jsem, kam až sahají moje hranice a víš určitě, co do mě nepatří.
Jsi jediná, kdo mě zná ze všech špatných i dobrých úhlů pohledu.
Změnila jsi mě svojí statečnou povahou a kouzelnými dětmi.
Bojovaly jste všechny tři, vím to.
Jste úžasné.
Jedna žena, jedna dívka a jedna holčička.
Nikdo nemůže mít víc štěstí než jsem měl já.
Hodně lidí mi teď závidí.
Mám všechno co chci a můžu si dělat co chci.
Ty ale víš, že je to úplně naopak.
Nemám vůbec nic.
Téměř.
Mám pevné základy.
Základy, na kterých se dá stavět.
Co ale s tím?
Když chci stavět jen s tebou.
Říkal jsem ti, že jsem poznal tu pravou lásku tak rychle.
Ano, byla to pravda. Bylo mi osmnáct pryč.
Jenže na tu opravdovou lásku, je třeba víc.
Dva nejsou vůbec nic. Nic.
Ty jsi mi ukázala tu nejvyšší úroveň a otevřela srdce.
Myslím, že jsem dospěl díky tobě.
Úplně cizí holko z diskotéky.
Děkuju.
Už si vážím každé chvíle tak, jak se má.
Protože všechno je hned pryč.
A zbyde jen pocit,
Který nemůžeš políbit na dobrou noc.
Mívám sny.
Někdy i za bílého dne.
Procházíš se v nich v mojí mysli.
Vy všechny tam někde běháte…
Mezi těmi hranicemi, kde jsem já a kde už nejsem.
Vidím vás dobře.
A díky bohu, že sebe už míň.

Publikoval(a): Jan Čihoský, 23.7.2012