Příteli
Příteli
Anotace: Příteli. Spíše té... jedné, kamarádce mé milé. :-)
Příteli
Jaký to krásný čas!
Slunko panuje v nás,
občas, obloha zatáhne se zas,
no a co – vem to ďas!
My stejně víme o životě své,
ty víš, která věc mě vážně štve
a já tak vím, že ty víš….
Někdy, ty potřebuješ skrýš,
pak hledáš ji jak šedá myš.
Okolí, jakoby chtělo tě sníst,
já však, byť bojovat neumím,
tebe s radostí před tlamou ochráním!
Legrační, viď?
Všechny naše věčné rozpravy,
jež hrdě odsuzují pomluvy,
které ostatní lidé vyřknuli.
Pamatuješ ještě,
jak hádaly jsme se dost nevybíravě
a kvůli čemu vlastně!?
Zajisté to bylo kvůli nějaké prkotině….
Ale víš, čeho si na tobě cením?
Vážně, vždycky obdivuji
to krátké slůvko „promiň“
- zní tak upřímně.
Jsou i časy, kdy štveme se,
vzájemně „někam“ posíláme se,
ale co je komu do toho.
Mám tě ráda.
S tebou jsem.
Sním si svůj sen.
Žiju.
Proto ti děkuju.
Zrovna dneska,
my znovu byly ty nej…
chytřejší, že jo?
Pak už jen pamatuji si
ten výtlem jako hrom
- musel rozeznít i pražský zvon!
A jak se na nás okolí dívalo.
Směju se upřímně ještě teď.
Říkám si,
že oni se asi nikdy nesmáli,
když prostě nechápali,
čemu jsme se tak hihňaly.
Patrně byla to jen blbost,
která patří k tomuto věku.
Mě děsně baví občas dělat neplechu,
mlátit do plechů, pak dát se rychle k útěku.
A následně všem vysvětlovat,
co to jako mělo znamenat!
Bez řečí,
my jsme ty největší….
rebelky?
S tebou je mně fuk,
co si o mně ostatní myslí.
Tak ať!
Já chci mít své dětství!
A na konec naše heslo,
kéž z nebe by se teďko sneslo.
Samozřejmě,
prvotně světový mír,
život bez války – koukat do dálky,
stále a pořád hledáme spravedlnost
zatím však není jí nějak dost….
A co ještě?
Mít tebe vedle sebe.
Publikoval(a):
Kateřina Svobodová, 29.7.2012