Anotace: lehoučký sen...

Vznáší mě řeka
prolnutá obrazem;
má vzduchoprázdnost
míří k límci oblak.

Jsem vnitřkem bubliny,
odlitkem spěchu,
jež stojí mi v cestě
za deštěm éteru.

Svlékám svou grimasu
a z nohou střevíčky,
černé s pírky;
vítr je stejně odvane.

Myšlenku obalím v čase,
zapavučinkovanou,
lapenou v kráse
mihotavých luceren.

Neony berou mi vír
nad pestrým městem;
dopadám do prostor
měkkého polštáře...

Publikoval(a): Lugilla, 31.7.2012