Kokino Ihonaki
Kokino Ihonaki
Anotace: Není to teda fejeton, ale nevěděl jsem, kam to zařadit...
Kokino Ihonaki
ŽIVOT
Kokino Ihonaki (16. 9. 1153 Tičikjóto – 26. 6. 1202 Hačimasti) byl japonský básník a prozaik 2. poloviny dvanáctého století. Od mala se učil bojovému umění kopnihó, ke kterému ho vedl jeho otec. Tohle bojové umění se skládá ze dvou základních fází: 1) Kopniprvni a 2) Utikej. Ihonaki v kopnihó vynikal. Vyrůstal v rodině architekta a malířky, takže od dětství směřoval k umění. Ve svých 16 letech začal navštěvovat utajené literární lyceum ve městě Kraitidó, kde ho učil sám velký mistr psaného projevu té doby – Lokati Misuru.
Po dostudování lycea se Ihonaki jal cestovat po blízkých gunech (krajích) a sbíral inspiraci pro napsání prvního velkého románu Dorati ni peko-serai nu (O mé cestě tam a zase zpátky) – bohužel název bylo to jediné, co mladý Kokino na svých cestách vymyslel. Název však inspiroval J. R. R. Tolkiena k napsání knihy The Hobbit or There and Back Again (Hobit aneb cesta tam a zase zpátky), takže i tohle Ihonakiho „dílo“ by se dalo pokládat za důležité, zvláště pak pro Tolkienovy fanoušky.
Rok před smrtí se Ihonaki přestěhoval do městečka Hačimasti. Věděl totiž, že mu do skonu nezbývá mnoho času, a tak chtěl dožít někde, kde ho lidé neznají. Bylo mu sice teprve 49 let, když pro něj přišla zubatá, ale i tak toho Kokino stihl v životě mnoho napsat. Zemřel 26. 6. 1202 na zánět mozkových blan.
DÍLO
Mezi nejznámější autorova díla patří básnické sbírky Kukubó misumati (Pouto věků),Pumai-ki sirina (Kraj dávných snů), inspirované Ihonakiho učitelem Lokati Misurem, a Hurusiti no kumura (Mlžné dálavy), kam zařadil i svou nejznámější báseň vůbec – Fokača es kopiri misei (Fokača mého života), kterou napsal na sklonku svého života. Zamýšlí se v ní nad svým životním údělem a o tom, jak prožil svůj život.
K Ihonakiho próze patří například dvoudílný román Kosa nova pojednávající o chudém rolnickém chlapci, který se nešťastně zamiluje do dcery samuraje a zoufalství ho dožene k sebevraždě. Dále pak kniha povídek Chai-mirti kupusó (Povídky čajových lístků), nebo Mirando se keda (Mirandiny příhody).
Do jeho pozdější tvorby spadají díla inspirovaná Genpeiskou válkou. Jsou to třeba básně Jorimoto hitašei (Jorimoto válí), Minamoto kukuro! (Minamoto do toho!), Taira kumaki kokoto (Taira je zbabělec), nebo pak eseje Whopaka musta! (Máš babu!), či Hurunge patai-le (Zlom si vaz).
Publikoval(a):
Henrikson, 6.10.2013