Anotace: Povídka, fejeton, či spíše drobný prožitek, střípeček onoho čehosi světlého, jež nám pomáhá na cestě, po které kráčíme , nebo se snažíme jít.

Předmluva:
Blíží se konec roku a pro mnohé z nás je to čas odpočinku i doba kdy máme možnost k zamyšlení a drobnému , soukromému zúčtování prožitého. Ale zároveň i čas pro úvahy o existenci a smyslu dění kolem nás. Onoho hektického, uspěchaného a mnohdy zmateného hemžení, jemuž zkráceně říkáme život.
Předkládám, proto váženému čtenáři drobný odlesk čehosi , jež udává tón a smysl existence pro některé z nás.


Není někdy lehké psát o svých pocitech a jejich dopadu v běžném, každodenním životě. Chce to čas k zamyšlení, vhodný okamžik a zároveň i chuť to , co cítím zformulovat do myšlenky i psaného slova. Někdy na začátku mého psaní jsem měl takovéto potíže. Je to asi zřejmě ona "technika psaní", kterou je třeba zvládnout i prvopočáteční přístup k němu. Mám už svoji vžitou "techniku jak" i něco zkušeností sám se sebou. Důležité je pro mne , co nejdříve zachytit do psané podoby to, co momentálně vím a cítím. Paměť je záludná mrška a ne vždy se nechá ovládat mým zmateným já.
V poslední době jsem psal o potřebách člověčího já o kráse poznání i využití nádherných drobností i okamžiků obyčejného života. Jeden takový jsem o víkendu prožil , nebo lépe řečeno , byl mi dán k využití. Tím něčím , co tvoří tento život i jeho smysl. A On, Ona , nebo Ono , jež řídí naše kroky, čekalo zvědavě , cože s tím udělám.

Tak tedy:
Sobotní ráno prodlouženého víkendu nezačalo zrovna moc příznivě. Venku pošmourno, vlhko, ocelově šedá obloha, chlad a mlha. Žádná veselá barvička nadcházející zimy prozářené ranním sluníčkem se nekonala. Tudíž velmi nepatrný důvod k optimismu i dobré náladě. Přesto jsem vstal v celku dobře naladěn, ranní hygiena, cvičení , káva atd. Hned záhy jsem vyrazil na nákupy do okolí , abych dostal to , co je třeba.
Už v prvním krámku ( rybárna na náměstí) se mi stala drobnost povzbuzující moji dobrou náladu. Kupoval jsem bramborový knedlík a paní prodavačka se přeřekla v ceně i názvu. Zaměnila bramborový za houskový. Okamžitě jsem zareagoval a převedl její omluvu do veselejšího tónu poznámkou " že vím jak to myslela, jsem na tom mnohdy podobně a lepší už to nebude". Milý úsměv a veselejší nálada , byla mi odměnou.
Druhý obchod - prodej kuřat. Nakupuji a platím. Paní , příjemná , štíhlá blondýnka s cůpkem, mi oznámila cenu. Vytáhl jsem dvoustovku a vzápětí ve snaze pomoci jsem nabídl drobné. Po delším hrabání v peněžence se slovním doprovodem " snaha sice je, ale moc mi to nejde" jsem celý požadovaný obnos našel , zaplatil, poděkoval, sbalil nákup a vypadl ven ze dveří.
Ovšem venku mne čekalo překvapení , jež mi uspořádalo mé zapomětlivé já. Náhle jsem stál před obchodem s taškou v jedné a peněženkou i dvoustovkou mezi prsty druhé ruky. Zároveň však i s dost nepříjemným pocitem , zdali jsem vůbec platil, když mám peníze stále pohromadě a nerozměněné? Jakoby mne ta dvoustovka mezi prsty doslova pálila a zároveň nějak nelogicky usvědčovala z jakéhosi zločinu. Zkrátka,byl jsem zmatený jak lesní včela. Ten pocit, že jsem snad tu paní okradl i když nevědomky ve své zmatenosti, mě přiměla k okamžitému návratu. Naštěstí v krámku nikdo nebyl a paní v klidu popíjela kávu. Na dotaz jestli jsem vůbec platil s rychlým přídomkem, že jsem nechtěl, nebyl to úmysl neplatit.Paní se rozesmála s odpovědí, že "s krámu bych určitě bez placení neodešel".
Ona zmatená úzkost ze mne rázem spadla a já se rozesmál na celé kolo spolu s paní. A s přáním hezkého dne opatrně zaklapl dveře obchodu. Moje dobrá nálada i euforie radosti, "že nejsem ještě takovej debil" ve mně rázem probudila hřejivý a velice příjemný pocit. Hned ve vedlejším obchůdku s tabákem při vstupu do dveří moje nálada opět o kousek vzrostla. Prodavačka, paní trochu silnější bruneta v brýlích už svým srdečným pozdravem i velmi příjemným tónem hlasu, vzbudila v mé dušičce ještě více tu lepší část pocitů a myšlenek. Během nákupu aniž bych měl pocit nepříjemného vnucování, jsem paní ten předešlý incident vyložil. Od srdce se zasmála s pochvalnými slovy, že tohle se tak často nevidí, aby zákazník měl starost zdali zaplatil, když už je venku. Chvilku jsme si ještě povídali , nežli přišel další zákazník a já opět s přáním hezkého dne odešel. Jak už jsem na začátku psal, počasí nic moc, ale v mojí duši bylo rázem jaro. To hřejivé, příjemné teplo a pocit, že jsem alespoň na okamžik zpříjemnil a osvětlil dnešní pochmurné ráno třem lidem, kteří musí i ve dnech všeobecného volna pracovat, je pro mne nad všechny poklady světa. Ten pocit , onen teplý plamínek mne bude hřát při každé vzpomínce na tento den. A rád bych,aby ho trochu zbylo i pro laskavého čtenáře těchto řádků.

P.S.
Příběhy i nálada pokračovali dál.
Ještě odpoledne, protože jsem měl hotovo, navařeno k obědu. Zbyl mi čas , abych si udělal drobnou radost a jel se jen tak podívat do elektro OKAY , cože mají nového "mají tam prý slevy 50% ". Zakoupil jsem sobě flash 8GB za poloviční cenu. Ochotný prodavač, což není všude obvyklý jev, mne obsloužil a zavedl ke kase. Vyúčtoval s poznámkou , že cena je ještě o 10 Kč menší.
Překvapeně jsem poděkoval a trochu jsme vtipkovali. Za ním stála mladá prodavačka, hezká menší blondýnka (skoro samé blondýnky - divné že)a poťouchle se usmívala. Hned jsem se toho chytl drápkem " o hezké, usmívající se slečně", načež s úsměvem opáčila ukazujíc na kolegu, "no když se mi tu hrabe v kase". Tím nahrála na smeč pánovi stojícímu za mnou, který rovněž rychle zareagoval, "no když pak zatáhne manko, tak v čem je problém". Myslím, že jsme se tam v tu chvíli všichni na okamžik dobře bavili a já s dobrým pocitem a opětovným přáním hezkého dne odešel.
Ten úžasný a příjemný pocit ve mně zůstal po celý zbytek dne. Dodával mi klid a pohodu , ale zároveň mne nutil k pozornějšímu sledování okolního světa a zvláště lidí kolem sebe. Zkrátka, krásné odpoledne i celý den, byť venku mlhavo a pošmourno. Někdy stačí mít trochu toho sluníčka v duši a s radostí se o něj dělit s těmi jež potkáme.

Nejkrásnější a nejhezčí je sdílená radost, potěšit druhé. Nebuďme lakomí, vždyť život je kruh a to, co do něho vložíme, nám dříve či později stejně vrátí.

Publikoval(a): Taren, 31.12.2014