Jak prosté
Jak prosté
Anotace: Malé zahanbení s velkým dopadem
Dneska jsem viděla něco zvláštního. Na procházce s naším psem Kubíkem jsem poblíž kontejnerového stání zbystřila. Něco upoutalo moji pozornost. Při pozornějším pohledu vidím, že ze šedého kontejneru na směsný odpad čouhají dvě nohy, které se třepou ve vzduchu podle toho, jak jejich majitel přehrabuje odpadky. Další bezdomovec, napadlo mě. To slovo má pro mne vždycky trochu hořkou příchuť s nádechem smutku. Pak jsem ale zpomalila a koutkem oka s pocitem jakéhosi špatně vysvětlitelného studu jsem onoho člověka pozorovala. Bylo na tom něco divného. A skutečně. Vždy, když se vynořil, držel několik lahví, které odnesl do zeleného kontejneru. Náhoda, říkám si. Pak ale po vynoření držel papíry a šel s nimi do modrého kontejneru. Když zahazoval do žlutého kontejneru plnou náruč plastových lahví, musela jsem si přiznat – on třídí. A dělá tuhle práci za nás všechny, kteří máme plnou pusu ekologie, ale občas mrskneme odpadky, kam nepatří. Tenhle člověk OPRAVDU třídil a zdálo se, že ho to vůbec neobtěžuje.
Publikoval(a):
Bíbí Ája, 6.2.2017