Anotace: Život zdravotní sestry

Bílé pláště, smrad na chodbách, odporné jídlo, plno jehel a všude se to hemží hypochondry, co tvrdí že mají infarkt nebo kašlíček. Ano, to je nemocnice. Místo, kde jen za kontrolu dáte nehorázných třicet korun a jako bonus dostanete obrázek.

Dalo by se říct, že je to práce snů. Houby! Je to blbost! Zkuste si dvanáct hodin lítat po nemocnici a dohadovat se s lidmi, že jim nic není nebo že jim nemůžu předepsat "lékařskou" marihuanu. I kdybych chtěla, tak ve skladu neustále chybí. Sama si tam pro ni chodím. Ví to jen jeden kolega, ale ten to nepráskne, jinak bych řekla, že si tam chodí pro Vikodin.

Dnes přišel starý pan Hanák. Je to moc milý člověk, ale má nenechavé ruce. Také už ode mě jednu schytal, že málem dostal druhou o futra. Některým sestrám to nevadí, ale mě nikdo na zadek sahat nebude! To ví i náš pan doktor, tomu vypadla i sklíčka z brýlí, jak mu sedla. A kdybych měla zmiňovat i pana ředitele, tak ten to nejvíc schytal nyní už od své bývalé ženy. Chudák.

A pak tu byla i paní Veškrnová. Tu mít na starost, tak ji rovnou utratím. Co jsem komu udělala? Přišla s tím, že chce znát své výsledky, které nám ještě nepřišly. To byl boj. "Proč je nemáte! Já lezu až sem takovou dálku a ony nejsou. Jak si to představujete!" Můžu snad za to? Poslat ji někam nemůžu, tak pokorně přijímám veškeré urážky a stížnosti, na které se opakovaně omlouvám.

Konečně doma! Sprcha, večeře, televize a láhev červeného. Stres odchází a místností se line uvolněná atmosféra. Hlavou mi sem tam mihne určitá scéna z dnešního dne, a tak si říkám: "Že jsem to vůbec studovala" Ale co už. Všechno stojí krev, pot a slzy. Jak říkala moje maminka: "Bez práce nejsou koláče", i když je to někdy na psychiatrii...

Publikoval(a): Miborrow, 13.1.2019