Anotace: No kdo by nechtěl!

Kdybych byl silně věřící, nábožensky založený člověk, tak si už v lednu udělám plán na celý rok, na která proslulá poutní místa se letos vydám jak doma, tak v Evropě.

Kdo by nechtěl zažít a pocítit ten tok neviditelné spirituální energie na vlastním těle z pouhého pobytu na místě, na kterém kdysi kdosi zahlédl kohosi a od té doby se o to místě traduje, že se tam stal zázrak.
Když se stal, tak stal.
A byla by škoda se o něj i dodatečně, po letech, po staletích, nepodělit s ostatními věřícími lidmi.
Tak proč je tam nepozvat na svatou pouť?
Něco málo peněz utratí jak cestou, tak na místě a všichni z toho budou mít dobrý pocit.
Kdo se to už pasáčkům koz a husopaskám zjevil?
Panna Maria? Archanděl Michael? Že by i sám ...Ježíš?
Kdo by je nechtěl vidět? Kdo by tam hned nejel?
Každý! Jen se přiznejte.
Přiznávám se, že já ne, ale nejsem úplný neznaboh, věřím však jen v to, že je něco nade mnou, mezi nebem a zemí.
Přesto jsem sám zázrak zažil!
Ušetřil jsem tím pár desítek tisíc za výlety do Lurd, Fatimy, Turzovky, Velehradu či na Svatý Hostýn, ale v úmyslu jsem to fakt neměl.
O svoji zkušenost se milerád podělím, někdo se chystá třeba do Lurd a to není nijak levné, i kdyby tam šel dva měsíce pěšky.
Tak to má být, rozdělit se třeba o chléb, o šaty, to je projev lásky k bližnímu svému, o spatřený div, o zázrak taky, ale bude na každém, chce-li zažít to, co jsem zažil já.

Cesta k zázraku není daleká ani složitá.
Co je k ní potřeba?
Málo.
Jakýkoli obraz, jedna skoba a kladivo.
A samozřejmě chuť do práce!
A jaký že je Návod na prožití zázraku v domácím prostředí?
Nebudu napínat.
Po jedné jediné špatně namířené ráně kladivem na skobu, při zamýšleném pověšení obrazu na zeď, postačí jeden jediný úder tím kladivem do palce ruky, přidržujícího onu skobu a uvidí se během milisekundy všichni svatí najednou!
Ale vzhledem k tomu, že jsem málo věřící, tak jsem nekřesťansky zaklel a všichni se mi zase ztratili z očí.
A že jsem tak málo věřící, tak mi takový zázrak stačí zažít jen jednou.
Jako důkaz všem nevěřícím Tomášům, že se zázrak skutečně odehrál, stal, tak těm můžu ukázat modrý palec, který mi nechali ti svatí na památku.

Známý, který nemá jednu ruku a nohu po autonehodě a je v invalidním důchodě, tak ten zažil zázrak u Lékařské posudkové komise.
Po osmi letech plného invalidního důchodu, který mu byl přiznám po oné autonehodě pro ztrátu končetin, se podle nich uzdravil.
Pozvali ho na návštěvu, paní doktorka se na něj jen očkem podívala, ani ruku na něj nepoložila a, ano, byl zdravý!
Jeho zdravotní stav se touto návštěvou zlepšil natolik, že je invalidní jen částečně!
Stal se zázrak!
Dostal i úředně potvrzený dopis, že je uzdraven vyšší mocí, skrývající se za zkratkou LPK, takže o zázraku nelze a nikdo nebude pochybovat.
Zažil z něj naprostý šok.

Už se nedivím těm pasáčkům a husopaskám, že z těch zázračných míst tehdy utíkali k domovům celí vyjevení z toho zjevení co zažili.
No a nebylo by to špatné, přivážet do naší drahé České republiky invalidy z celého světa?
Naše LÉKAŘSKÁ POSUDKOVÁ KOMISE by je taky uzdravila.
Zadarmo!
Jak by se na ně podívala, tak by hned odfajfkla nějakou tu kolonku v nějakém lejstru, bouchla by na něj úřední kulatý štempl, no a ti světáci by hned viděli, slyšeli a chodili a mohli by o tom vyprávět a šířit tak slávu naší vlasti po celém světě.
To bychom pak stoupli v očích světa na ceně ještě více než s plzeňským pivem.

Publikoval(a): Tonyend, 26.4.2012