Anotace: Život píše příběhy...

Nastoupil jsem do nevytopeného trolejbusu.
Posadil jsem se k oknu a chladem i únavou si zdříml. Hlava padala na okno a nijak mi to nevadilo. Oči jsem měl stále zavřené a při pomyšlení, že mám před sebou dvacet minut jízdy, jsem se oddával snění.

Najednou jsem ucítil na své ruce čísi nesmělý dotek, pak docela silnější stisk.
Co se to děje?
Malátně jsem pootevřel oči.
No tak to se mi fakt asi jen zdálo.
Trolejbus drncal dál a opět mě ukolébal.
Znovu jsem usínal.

Vedle mne se posadila neznámá dívka, která by mohla kandidovat na Miss našeho města, kraje a možná celé republiky.
A to ona tiskla moji ruku ve své.
Bylo to docela důvěrné a přitom jsme se neznali.
To je ale krásný sen, pomyslel jsem si a snil dál.
Má hlava se mimoděk opřela o čísi ramena.
Tak bacha, to už není sen, to je realita.
Polekaně jsem sebou trhl.
Pootevřel jsem znovu oči a omlouval se, aniž bych věděl komu.
"Promiňte, nechtěl jsem..."
Otočil jsem se a otevřel oči dokořán.
Vedle mne seděla skutečně moc hezká dívka a držela mne za ruku. Přesto trhla ramenem a tím naznačila, že o podobný dotek mé hlavy nestojí.
"...usnul jsem, nic jsem tím nesledoval..."
"Vždyť ani já si tím nic nevysvětluji, o nic nejde," odpověděla s úsměvem.
Přesto mě držela za ruku po celou dobu jízdy dál. Nechápal jsem ji. O nic nejde?
Když nejde, tak proč se mě drží jak klíště?
"Dovolíte prosím," řekl jsem, "na příští zastávce budu vystupovat, půjdu si dát znamení."
"Tak nespěchejte, i já na ní budu vystupovat a stejně již znamení někdo dal!", řekla a stále držela moji ruku.
Trolejbus pomalu přijížděl k zastávce U parku.
Teprve teď se neznámá pustila mé ruky a já stále cítil ve své dlani horkost té její.
Vstala a mlčky mířila ke dveřím.
Já za ní.
Co tím držením sledovala? Vrtalo mi to pořád v hlavě.
Neznámá jakoby to vytušila.
Náhle se zastavila a opět na mě usmála.
Napřed mlčky ukázala rukou do míst nad okny trolejbusu, kamsi mezi ty reklamní letáčky a pak řekla: "Vy to nevidíte nebo o tom nevíte?"
Jaképak "To" nevidím nebo co o jakémsi "O tom" nevím?
Dveře trolejbusu se otevřely.
Pomalu vystoupila.
Pak opravdu rychle odkráčela nevím kam a byla pryč.

Než jsem z trolejbusu vystoupil, otočil jsem se ještě ve dveřích, abych uviděl a našel "To" a "O tom" na co mě upozorňovala, že je to někde u těch reklamních letáků vystavených nad okny vozu.
Já to objevil!
Stihl jsem si to přečíst a byl z toho jako opařený.
Černé na bílem tam bylo napsáno sdělení Dopravního podniku: "CESTUJÍCÍ JSOU POVINNI SE ZA JÍZDY DRŽET!"

Publikoval(a): Tonyend, 28.4.2012