Anotace: :)

Žila, byla, v jedné malé chaloupce beruška, která se jmenovala Anička. Žila tam s rodiči a občas zlobila. Jednoho dne ji maminka poprosila, aby ji zaletěla pro mléko. Jenomže Aničce se nechtělo, začala zlobit a řekla: "Mami, to tam nemůže zaletět David?? Pořád jenom spí a nic nedělá!!! Není to fér!!! Ale Aničko, je mu teprve 1 rok. Je ještě maličký a ty už jsi velká holka. Utíkej." Ale Anička se nedala a povídá: "A můžu tam zaletět později? Teď tam nepoletím, nechce se mi!!" A maminka ji odpověděla: "Aničko, chci upéct koláč a potřebuji mléko, teď tam zaleť!! Ale mami.... Žádné ale, ať ho mám za chvíli na stole." Anička s tím nemůže nic udělat, tak letí. Uvažuje a v duchu si říká: "Proč já!? Proč si tam nemůže zaletět sama?! Pořád něco dělám!!" A jak tak uvažuje a nedává pozor, narazila do stromu. BUM!!! Anička padá k zemi. Pláče, naříká a volá o pomoc, protože se nemůže postavit. Zrovna kolem letí tatínek z práce a vidí Aničku jak pláče. Tak za ní letí a ptá se jí: "Co se ti stalo??" A Anička mu odpoví: "Já jsem letěla pro mléko, uvažovala jsem a narazila do stromu." Tak tatínek zaletěl pro mlíčko, odnesl ho mamince a rychle ji povyprávěl, co se stalo. Potom zaletěl pro Aničku ke stromu a odnesl ji do nemocnice. V nemocnici ji nožičku zavázali a paní doktorka říkala: "Příště dávej větší pozor!" Tatínek a Anička poděkovali a letěli domů. Anička řekla mamince: "Maminko, moc se ti omlouvám. A příště už si dám pozor." A maminka ji řekla: "Hlavně, že jsi v pořádku a hajdy do postýlky. Nesmíš tu nožičku namáhat, ať se ti zahojí. Teď půjdu upéct ten koláč." Anička tatínkovi a mamince slíbila, že už to víckrát neudělá.
KONEC

Publikoval(a): verunecka5, 31.10.2013