Anotace: Pro dospělé i větší děti. Ať si čtou , učí se a poslouchají aspoň občas - maličko, život není peříčko...

předmluva:

Podvečerní - inspirační

Den k večeru se chýlí,
sedím doma u stolu.
Stíny temné kol se dlouží.
Zatím nezapálil jsem si svíčku
i když sen se snaží,
s paní Nudou pospolu,
ztěžka usednout mi na víčku.

Náhle tetka Inspirace,
zlehka sedla si mi za čelo.
Myslím brachu, že by se ti slušelo,
pohádku si malou napsat,
O Mrňavém královstvíčku.

Bylo-li , či nebylo,
jak tam mraky zatáhlo se
zablesklo a pršelo.
Potom zase, slunce krásné
za obzorem vyhouplo se,
hřálo, jasně svítilo.

Motto:

Když dva se perou, třetí se jen směje.
V obrovském tom domě, dva mocní se mydlí,
jeden kyjem, druhý židlí.
Třetí tiše zasměje se a v klidu si bydlí....


O Mrňavém královstvíčku

Bylo, nebylo ....možná více nebylo, nežli bylo, či snad naopak více bylo, nežli nebylo, nevím. Každopádně lidem se tam líbilo.
Malé , nepatrné královstvíčko, zaklíněné mezi dvěma sousedy, mocnými to vladaři , jenž cokoli prý usmyslí si , vše se jim hned podaří. Ve stranu západní , Půlnoční to země, rozlehlá až k hraničním horám Ledového království, kde bělostné vrcholy se k nebi skví. Na straně pak opačné té půlnoční. Zem leží východní, kam soumar dojde jen až za sto dní. Tam kde slunce vstává v mocné zemi Východního sultanátu, jehož sláva k býlím břehům moře Jižního až sahá. Kde slunce pálí v poušti a džungle záplavou svých palem moře dotýká se. Kde voda z říček průzračných , z útesů těch strmých k moři padá.
V Mrňavém tom královstvíčku vládl král, starý hrabě. Moudrý vládce , co měl prý "pod čepicí", žádné prázdno v hlavě, dutou makovici v níž chrastí jen hrách seschlý, prachem tkvící. Spokojení dnové v království si plynuli, však doba temna , zvolna naň už chystala se. Ve stranu půlnoční , krkavců těch černých, hejna rychle kupila se.

Na dvoře královském Půlnoční země v chrámu svém obrovském, kde zvuk zní temně.
U číše půlnočního vína krvavého, seděl vladař s dvorním rádcem, nad mapou země , statků léna svého.
Nu milý Kleriku rádce ty věrný, co říkáš k rozloze mocné mé zemi. Ach králi můj, vladaři mocný, obrovskou svoji máš zemi. Však vidím tu střípeček, co píchá mne do oka hranami všemi. Na mapě tvé velké , rozlehlé říše, vidím i keříček trnitý, co pichlavě vzdoruje hrdé tvé pýše. Zemičku maličkou hned u tvých hranic, kraj ten je úrodný , vladař však neschopný, starý a na nic. Lid však je poctivý , zdravý a dělný, co takhle připojit střípeček k mocné tvé zemi.
Pravdu máš Kleriku ta zem je pěkná, vysoké hory s temnými hvozdy , v nich zvěře jsou hejna. Zlatonosnou řeku , také prý tam mají, rozlehlé vinice v úrodném kraji. Král tamní s přízně je , vzdálený bratranec krásné mé ženy. Vládne prý laskavě maličké zemi. Pravdu díš pane můj , král tamní , že rovněž s tvojí je přízně, lidu svému, však nevládne řízně. Vojsko své nemají , nač se prý bránit, netřeba hranice s Půlnočním královstvím chránit. Pravdu v tom určitě mají, však Mrňavé království neleží , přec jenom v poklidném kraji. Na východ soused , lstivý a chamtivý leží, před ním se ubránit mohou jen s těží. Sultanátu mocnému Chán krutý vládne, touží jen dobývat , kořistit v noci i za dne. Zemičku sousední třeba je chránit, půlnočním vojskem tvým hrdinným , hranice bránit. Pomáhat slabšímu, svědomí velí, ochránit souseda slabého, před mocnou zemí.
To vskutku úkol mne vhodný je , vladaře mocného Půlnoční země, chrániti souseda slabšího, před vpády a úklady, zevnitř i zevně. Vyšleme posli k bratranci mému, ochránit , že chceme zemi tu jemu. Chán říše východní , nože už brousí, těžko se lid dělný ubrání, bratranče přemilý, když v rukou svých svírá jen srpy a kosy. Pomohu ubránit zemi tvou příteli - králi. Vojska má , pěší i jízdní, přikvačí z dáli, aby ti pomohla vládu si udržet v malé tvé zemi, rád nezištně pomohu prostředky všemi.
Tak král hned ochotně úklady spřádal, s rádcem svým chamtivým , na zemi maličkou , mrak těžký vkládal. Rychlé a hbité posli hned vyslali v chladném tom ránu, do země sousední k jejímu pánu......

pokračování příště......

Publikoval(a): Taren, 27.8.2014