Anotace: H.R.Kdož zná útočit Láskou,zví význam díla tohoto :-))

Převeliký Cit
V komnatě své ona skryla se přede světem vším a Nejmilejšího svého vyčkávaje, tu ozdobila se a skvostně niterně rozzdobena, tu ona vyhlížela blízkosti jeho zjev.
Z převzácných květů vůni robenou po těle svém jala sobě rozlíti a po vlasech stékal jí olej balzámů libých, jenž zjemňoval vlasy její do přelesknoucího se roztřpytění oslnivou vůní provázeným..
Ze šatů jejich zvonky drobnokvítky se přelibou rozezněly písní a střevíce její zračily v sobě otisky stop jeho, jimiž často po zahradách procházeti směla.
Na rtech svých tiskla vzpomínky políbení jeho nesčetných, protož zářily rty její, jakoby osvíceny čímsi byly přezvláštním, co nebylo možno jim odepříti.
V dlaních něžně a přec tak jistě svírala květy vteřin dosud s ním strávených.
Přeněžná nadechnutí a výdechy její prociťovaly vzduch, jímž on sám jí byl.
On dráždil ji svou přítomností, nepřítomností i blízkostí svou ji dráždil tak silně, že vzlétla touha její až do středu srdce jeho a zasáhla je tak silně, že obdobnějšího zasažení nemohlo existovati více.
Zraněn Citem k ní tajně a hluboce opravdově on zatoužil po ní a tu jal se již vejíti do komnaty její a spatřiv ji a ona, zahlédnuvší jeho, coby stvoření Lásce bezbranná běželi sobě naproti, sobě v odevzdání. Tak převeliký byl jejich vztah a poznamenán urozeností Citu nejryzejšího cítění.

Publikoval(a): ROSA ŽIVOTA ZRAKEM VNITŘNÍM OSVÍCENÁ, 14.6.2017