Anotace: ...

Byl jeden domeček na samotě u lesa. Jeho zašlé zdi zdobila nádherná červená a růžová srdíčka. Byla radost se na ně koukat.
V domečku bydlela stará zjizvená paní skřehotavého hlasu a jizev po tváři, kdysi v mládí jí rány na tváři způsobil zlý medvěd samotář. Unikla jen zázrakem a díky bezpečí svého domečku, kam zavčas utekla.

Lidé z okolních vesnic paní s jizvami neměli rádi.Snad se jí báli pro její osamělost a tajemný osud...Neměla manžela ani děti.
Chovala kozu a sbírala lesní plody a vyznala se i v bylinkaření.

Její kouzelný domeček jí často vyprávěl o padajících hvězdách, které plní sny. Ale stará paní nikdy žádnou neviděla. Přála by si aby odletěla s domečkem mezi lidi a aby ji všichni měli rádi a nebály se jí. A neříkaly jí zlá čarodějnice.

Osamělá stařenka si přála náklonost lidí a aby si mohla popovídat, ale měla alespoň kouzelný domeček se srdíčky, ten si rád s ní
povídal.

Jednoho dne se se starou paní domeček vznesl k nočnímu nebi. Říkal jí:" Podívej se na tu krásu, tady končí lidský čas."
To každý nevidí.A paní měla radost, poprvé v životě. Neznala ten pocit.
Potom se její domeček snesl k zemi. Domeček jí řekl "Podívej se oknem."
Tu paní viděla svoji první padající hvězdu.A přála si ať ji lidi neodsuzují a mají rádi.
Přání se jí vyplnilo, domeček se ihned vznesl a dosedl mezi ostatní domy mezi lidi.
Lidé poznali dobro jejího srdce a všichni ji měli rádi a chodily se se stařenkou navštěvovat a dlouze povídat.Měli o čem.O bylinkách a jejich moci, obdivovali domeček se srdíčky a už jí nikdo neřekl zlá čarodějnice.

Publikoval(a): kopretina7777, 10.1.2023