Anotace: Lovec, knížka, kterou teď píšu, vzníká inspirací jednoho kamaráda.

Lovec
Prolog:
„Stůj! Mně neunikneš! Víš to moc dobře.“ Křičel jsem tak až mě bolelo v krku. „ Ne…………..prosím ne.“ Opakovala neustále dokola mezi vzlyky, ale ani se neohlédla. Neustále běžela vpřed. „ No tak stůj. Nenuť mě použít žihadlo. Víš, co by to pro tebe znamenalo.“ Nenáviděl jsem vydírání, ale tahle serafína mi nedávala na výběr jinou možnost. Serafíny, jinak řečeno lidožroutky, patřili k té nižší vrstvě darkasu, ale také uměli být proklatě záludné. Tahle mi utíkala už celé měsíce. To jen dokazuje její provinění. Tahle serafína snědla moc lidí a provinila se tím nejhorším stupněm. Čím víc lidí serafíny snědí tím je potom těžší je porazit a tahle jich snědla určitě víc než třicet. Nesnáším kanibaly. Mé pohrožení žihadlem zafungovalo. Pomalu začala zpomalovat, až konečně zastavila. Byla udýchaná a vyčerpaná. Konečně jsem jí mohl pohlédnout d tváře. Až na ubrečené oči a rozcuchané vlasy byla pěkná. Pleť měla tmavší, obličej kulatý. Lícní kosti jí jemně rámovaly obličej. Její plné rty sváděli k polibku. Ale je to serafína. To znamená, že to není holka pro mě. I ona si mě se zájmem prohlížela.
„ Jsi tak neskutečně krásný.“ Vypadlo z ní najednou. Okamžitě ode mě odvrátila pohled, jako by se styděla za to, co právě řekla. „ Asi ti nemusím říkat, proč tě sleduju.“ Neměl jsem čas na to, abych mrhal čas jemnůstkami.
„ Nechci do vězení, nenechám se označkovat jako nějaký čokl.“ Začala ode mě pomalu ustupovat. Vypadalo to, že se chce dát opět na útěk, ale já už jsem nemohl dál ztrácet čas pronásledováním jedné serafíny, která se očividně pomátla, když nepoznala, kdo ve skutečnosti jsem. „ Ty jsi Karsila, že?“ pomalu přikývla, ale nic neřekla a tak jsem pokračoval. „Karsilo já nejsem stopař. Já jsem lovec.“ Když jsem pronesl tuto větu, celá strnula. Na chvíli zatajila dech a v očích se jí mihnul strach. Ten však v zápětí vystřídal hněv. „ Proč? Proč na mě poštvali lovce.“ Nechápavě na mě zírala. Snažila se ovládnout svůj hněv. Patrně mi nechtěla ublížit. Jaký nesmysl.
„ Karsilo pozabíjela si neskutečné množství lidí, za tohle není jiný trest než smrt. Jako každého viníka se tě musím zeptat, jakou formu smrti si chceš vybrat.“ Její tvář už nebyla tmavá, nýbrž bílá jako zeď.
„ Můžeš si vybrat smrt …….“ Nestihl jsem doříct ani první formu smrti, když zaútočila. Byla rychlá, ale ne dost rychlá aby mě vůbec udeřila. Pravděpodobně se ještě s žádným lovcem nesetkala. Podcenila mě. Než stačila zareagovat, prudkým švihem jsem vytáhl svůj meč a jedním rychlým sekem jsem ji zabil. Rozplynula se dřív, než dopadla na zem. To je jediná výhoda při zabití serafín, nemusíte pak uklízet mrtvá těla a spoušť, kterou zanechají. Všechno se samo rozplyne.

Publikoval(a): Vlčice152, 23.9.2012