Anotace: Za to stojí

Přišla ke mně Romana, znala jsem jí z vyprávění, její osobnost mě ale přitahovala, ani přesně nevím proč. Vypadala trochu křehce, musela jsem jí na uvítanou obejmout, cítila jsem, jak její napětí taje a těšila se na příjemný večer.
Pomohla jsem jí z kabátu a nabídla víno a několik druhů oříšků, které jsem věděla, že miluje.
Prohlížela jsem si jí, teď, konečně zblízka, a u mě doma. V ten moment jsem si ani nevzpomněla na Rudu doma, toužila jsem jí zaujmout a získat její přízeň. Kéž by mě tak milovala. Začala jsem o sobě pochybovat, proč by měla? Co by na mě tak mohla obdivovat. Abych zaplašila svou nejistotu, ukázala jsem jí pár obrazů, které jsem v poslední době namalovala.
Při tom jsem se letmo dotkla její paže. Nevím, jestli jen ze zdvořilosti nebo opravdu obrazy pochválila. Překvapilo mě, jak harmonicky celá situace působí, i hudba byla mile houpavá a konejšivá.
Mé pochyby se kamsi rozplynuly a ruce už začínaly malovat nový obraz po jejím těle, tak krásně plném a vzrušujícím. Její dech se pojil s mým v jemné symfonii, kterou jsme spolu začali hrát.
Když jsem jí odvážela domů, jako bych pociťovala mírné rozpaky. Stalo se to vůbec, co teď? Co mám říct. Pohladím jí po ruce, naposledy vdechnu její vůni. Ano, bylo to hezké, ještě teď ve mně doznívají její pohyby a teplé dlaně na mém těle.
I tak v sobě cítím jistou rozpolcenost a budu ráda, když už za sebou zavře dveře. Dveře od svého života, pro mě ne úplně pochopitelného. Vlastně ani nemám chuť ho poznávat.
Vím, že pokud by mě chtěla víc, tak bych jí musela nějak odradit, setřást, ne skutečně, cítila bych jak je na mě nalepená a to by mě ničilo. A ty její nálady, ani si neumím představit, že by se mnou šla do společnosti, mezi mé známé. Snad bych se za ní i styděla, svým způsobem by mi brala svobodu, mně, umělkyni se spoustou známými, mně, milované tolika muži a ženami.
Zabouchla jsem za sebou dveře a odjížděla za Igorem, tak dlouho jsem ho neviděla, pocítila jsem v sobě zvláštní uspokojení a stoupajíc do horizontu krajiny i začala doufat, že mi Romana brzo napíše. Když ne ona, tak já jí určitě ano. Stojí za to.

Publikoval(a): Romana Saladerová, 11.1.2013